Inspirace k napsání Vykořenění

27.03.2021

Kniha začala vznikat na přelomu roku 2018 a 2019. Aniž bych chtěl prozradit detaily příběhu, níže naleznete některé z hlavních myšlenek a okolností, které mne k jejímu napsání dovedly.

Vykořenění mladých lidí naší doby

Ve svých třiceti letech jsem cítil obrovskou nejistotu jak u sebe, tak velké většiny mých vrstevníků. Nejistoty co do směřování našeho vlastního života, směřování co do vztahů, budování rodiny, ukotvení se v životě a vyrovnání se s minulostí našich rodin. Začalo mi docházet, že ať člověk pochází z jakýchkoli rodinných poměrů a jakékoli země, často prochází v životě stejnými obdobími. V současném světě sociálních sítí a médií, ve světě instantních zážitků a neustálého zdůrazňování našich úspěchů a úsměvů na obrazovkách chytrých telefonů je nejistota a strach z neúspěchu ještě citelnější. Příběh Tomáše i Julie, stejně jako příběh několika dalších postav z druhé části knihy vycházejí právě z této nejistoty a neukotvenosti, vykořenění lidí v současném světě. Příběh je donutí k velmi drsnému procitnutí z jejich odkládaného řešení vlastních životů.

Sudety a silně protiněmecké cítění u starší generace

Jelikož pocházím ze Sudet v severním Slezsku, jsem daným krajem silně poznamenaný, tím chybějícím vztahem místních lidí k místu, ve kterém žijí, tradicím, které zmizely spolu s vyhnanými Němci. Příhraničí v severním Slezsku je velmi chudá oblast, plná zaniklých a pomalu zanikajících městeček a vesnic, odcházejících lidí do větších měst a zarůstajících míst připomínajících společnou česko-německou historii naší země. Je to kraj, kde ještě dodnes silně rezonuje za komunismu pěstovaná nenávist k Němcům, která se často dostane na povrch i v dnešních dnech. Příroda i města jsou tam krásná a drsná, všude je vidět historie naší země za poslední století, se všemi svými úspěchy i bolestmi. Proto jsem celý příběh zasadil právě tam, na hranici Česka a Polska, a do dnes již neviditelného území, kde se ještě před pár desítkami let mluvilo převážně německy. 

Zesilující ortodoxní náboženské tendence v okolních zemích

Období posledních několika let je v okolních zemích - především v Polsku a Maďarsku, částečně však také na Slovensku - patrné zesilování ortodoxních náboženských myšlenek a volání po "normalitě", ať už je touto normalitou myšleno cokoli. Bije se na poplach, volá se po obraně tradic a hodnot, je vyvoláván strach z jinakosti. Ženy v Polsku jsou v přímém přenosu připravována o svá práva, stejně tak sexuální menšiny přicházejí o poslední zbytky práv, která jim v silně katolické zemi zbývala. V polské veřejnoprávní televizi se nesmí mluvit o homosexualitě. Ve všech zemích V4 se brojí proti sexuální výchově. V politických kampaních se straší homosexuály, kteří mají být ohrožením všeho, čeho jsme v našich zemích dosáhli a čeho si vážíme. Kam to vede, jsme viděli právě v silně katolickém Polsku. Jsou vytvářeny tzv. "LGBT free zóny", tedy města a celé regiony, které jasně deklarují, že tam gayové a lesby nemají co dělat a že tam nejsou vítaní. Ženám je upíráno právo na potrat a musí se tak uchylovat do ilegality či cestovat do zahraničí. Tyto tendence a nenávist, kterou představují, je jednoduše využitelná a přetavitelná do různých podob a nasměrována proti různým skupinám ve společnosti. Jak končí takto politiky využívaná nenávist ve společnosti, toho jsme v historii už byli mnohokrát svědky...