Moje cesta k psaní

Když jsem se podíval na historii mých verzí první knihy, poslední dohledatelná verze je z konce roku 2018, kdy se mi v hlavě uhnízdil nápad, který mi tam hlodal, den po dni, až jsem to nevydržel a začal jsem příběh psát. Proč jsem ale vůbec začal psát? 

Posledních několik let jsem vydával energii na práci, politiku a studium filosofie. Věřím, že je potřeba se veřejně angažovat a neustále se rozvíjet, aby člověk mohl světu vrátit to, co dostal do vínku. Ne každý má takové štěstí, jako jsem měl já a ne každý měl možnost studovat, cestovat po zahraničí a žít v dostatku. Ne vše je jen o osobní píli. Politika na lokální úrovni a zájem o veřejné dění mi tak přijdou jako logická cesta, jak věci pozitivně měnit a podílet se na fungující společnosti.

Proč tedy psaní? Bylo to prosté nutkání. Myšlenky a nápady na první knihu se utvářely několik let - s tím, jak jsem se víc a víc zajímal o společnost u nás a v zahraničí, tak mi před očima vyvstal příběh, který jsem měl touhu sdělit - a jinak, než knihou, to nebylo možné. Jako lidé se neustále bavíme o společnosti, o politice. Kniha je ale naprosto jiný výrazový prostředek a příběhem dokážete člověku sdělit pocity, zážitky, strachy i radosti - dokážete ho rozesmát i rozplakat, vyděsit i šokovat. Příběh člověka inspiruje, nutí ho dívat se na svět z jiné perspektivy. To byl taky důvod, proč jsem začal psát. Kombinace toho všeho. Touha, vnitřní puzení, potřeba vyjádřit svýma očima už ne úplně nejmladšího člověka to, jaký život je, jak vnímám svět okolo sebe a předat čtenářům krásný zážitek ze čtení mých příběhů.

Knihy jsou nezbytnou součástí mého života. Autoři, kteří zachytí odlesk své doby, životy jednotlivců i celých národů, nám předávají zkušenosti, ze kterých můžeme v našich životech čerpat. Budu rád, když bude moje tvorba přesně tím - inspiracím k novým myšlenkám, odpočinkem, zábavou.