Zatím prý dobrý!

Včera jsem mohl sledovat jednoho z prvních čtenářů mého nového textu při čtení. Řekl jsem si, že nebudu vyzvídat, nebudu se dívat na výraz ve tváři, na úsměvy, údiv, naprostou znuděnost. Sedl jsem si a sám jsem si četl knížku, děj jsem ale upřímně moc nevnímal. Jak si totiž dokážete představit, byla to náročná situace. Jakékoli pousmání nebo i negativní komentář byl po dlouhé době psaní textu skvělým pocitem zadostiučinění. Se svým textem dáte ostatním své myšlenky a fantazii na dlani a čekáte, co oni na to. Je to osvobozující.

A zatím prý dobrý.

Tož dobrý!