Zasněžené Knižní lázně

Na konci listopadu jsem se poprvé vydal na knižní veletrh Knižní lázně do Mariánských Lázní. Napadl sníh, příroda spala, a několik set kilometrů tak autem uběhlo rychleji, než bych čekal. Moje matka mi dělala celou cestu posilu a z milé literární akce se tak stala také akce rodinná. Mariánské Lázně jsem doposud navštívil pouze jednou, bylo to před několika lety s Martinem a jeho prarodiči. Měl jsem tak možnost si to město vychutnat znovu, v jiném ročním období, s jiným cílem. Jako tenkrát však byla návštěva spojena také s jednou z nejcennějších věcí, kterou v životě máme. S rodinou. V předvánočním období se nám důležitost rodiny připomíná častěji, než v jiných obdobích roku.

Knižní lázně byla co do organizace nádherně připravená akce. Bylo o nás postaráno, spali jsme v nádherném ubytování s výhledem na město, měli jsme co jíst, a nějací posluchači a zapálení čtenáři se na nás přišli také podívat. Seznámil jsem se s mnoha lidmi, pro které je literatura také koníčkem a prací, kteří milují knihy a zasvětili jim svůj život. To je na podobných akcích vždy to krásné. Nová přátelství, nové kontakty, sdílení zkušeností.

Tato akce probíhá vždy v létě, na kolonádě, a v zimě pak v domě Chopin. Zimní akce je komornější a menší, ta letní je pak opravdu důstojným knižním veletrhem. A já se po té zimní ochutnávce už moc těším na letní pokračování.